Natáhneš si na sebe uniformu a s údivem zjišťuješ, že ti padne jako ulitá. Své staré oblečení, pokud se ta hromada cárů dá za oblečení považovat, se nyní válí na zemi u tvých nohou. Cítíš se najednou mnohem lépe. Jako by s tím starým šatstvem z tebe spadla i únava a nervozita.

Tmavé kalhoty se vkusně doplňují s bílou košilí, na které visí cedulka s fotografií muže, který ti není vůbec podobný. jeh jméno není podstatné, ale možná by ses ho měl naučit. Co když tě někdo osloví? Na čepici je vyšité logo společnosti, které ti není vůbec povědomé a pod tím klikyhákem si neumíš nic známého představit.

Chvíli si užíváš jen toho nabitého pocitu, ale nakonec stejně vykročíš zpět do haly. nade dveřmi šatny visí hodiny. Ukazují čtvrt na dvě hodiny, odhaduješ, že v noci. Protože přes den by se šatna hemžila lidmi směřujícími na oběd či na novou směnu.

Jen co vstoupíš do haly, zaznamená tě nejbližší robot. otočí se k tobě a pomalou chůzí vykročí tvým směrem. Zarazíš se. Místo toho, aby tě ta uniforma zamaskovala, přitáhla k tobě pozornost. Budeš muset improvizovat.

Robot se zastaví na dosah ruky od tebe a zavrčí něco o rozkazech. Na tváři se ti rozlije úsměv uvolnění.

Zeptáš se robota na stav dnešní směny a on okamžitě začne chrlit čísla a data o množství produkce, počtu robotů na patře a další nesmyslné statistiky. Přerušíš ho s tím, že je to v pořádku. Robot se ihned odmlčí. Jeho nehybné oči se upírají někam do neurčita za tebe, přesto si jsi vědom toho, že robot moc dobře vidí všechny detaily. Jen se bojíš, aby si pečlivě neprohlédl cedulku na tvé košili a neporovnal ji s obličejem nad košilí.

Jenže roboti jsou výborní v plnění rozkazů, nejsou to myslitelé a iniciátoři. Když si na něm vyzkoušíš ještě pár vteřin své přestrojení, pošleš ho zpět do práce. vydáš se k výtahu, protože jiná cesta odsud pravděpodobně nevede. Tvůj krok už nenese známy únavy ani topornosti z proleženin.

U výtahu se zastavíš a vyhlédneš si robota, který jen pár metrů od tebe vykonává rutinní sérii pohybů. Stříbrný robot okamžitě uposlechne a svou klidnou vyrovnanou chůzí přijde až k tobě. Přikážeš mu otevřít výtah. Robot nezaváhá, přiloží svou kovovou ruku k panelu ovládání a navolí volbu otevírání. Pak jeden z prstů zastrčí do otvoru pod knoflíky. Ozve se cvaknutí a dveře výtahu se tiše rozevřou.

Vstoupíš do výtahu, pak pokyneš robotovi, aby se vrátil do práce. Když ti robot zmizí z výhledu, prozkoumáš ovládací panel. je na něm dvojice tlačítek, z nichž jedno právě svítí. Odhaduješ, že to svítící tlačítko označuje patro, kde se právě výtah nachází.

Zmáčkneš tedy to druhé, jediné zbývající. Dveře výtahu se tiše zavřou a klec se dá do pohybu.