Zamyšleně si prohlížíš své nálezy a při tom uvažuješ. Obléct si uniformu může a taky nemusí být dobrý nápad. Možná by tě mohla dostat přes pár nemyslících robotů. jenže taky k tobě může přitáhnout nechtěnou pozornost. Navíc se někdo může začít vyptávat. A ty přece nevíš vůbec nic o chodu zdejšího komplexu.

Baterka může být užitečná. Zastrčíš si ji za kalhoty. Taky sušenky přijdou vhod, protože hlad se stále silněji hlásí o slovo. Dosud nebyl čas se mu věnovat, ale nyní s vidinou jídla…

Zakousneš se do sušenky. Chutná jako papír. Určitě je proteinová. Spolkneš obsah úst a zbytek rozbalené sušenky odkládáš do kapsy. To jedno sousto tě moc neuspokojilo, třeba bude později větší chuť, větší hlad.

Pak vezmeš do ruky svazek karet. jedná se o bílé karty označené čísly a symboly. nemáš nejmenší ponětí, k čemu by mohly sloužit. Ale i tak vnitřně cítíš jejich důležitost. Svazeček karet proto strčíš do druhé kapsy.

Co teď? Rozmýšlíš další kroky, a přitom mechanicky přejíždíš očima vnitřek šatny. Kromě skříněk jsou tu ještě hodiny ukazující čas hluboké noci. A tam vzadu za skříňkami cosi bliká. Dříve jsi si toho vůbec nevšiml, protože jsi byl zabraný do prohledávání skříní.

Jenže teď to malé červené světýlko působí jako magnet. Blikne a zase zmizí. Jen na vteřinku je vidět vzadu ve tmě. Zvědavě civíš d tmy a světýlko se objeví znovu. Chytlo tvou pozornost tak silně, že se pomalu šoupeš tím směrem, odkud ono blikání přichází.

Ve tmě na konci šatny narazíš na dveře. A u nich je na zdi malý panel, na kterém vytrvale, ale přitom velmi nenuceně bliká ono červené nezbedné světýlko. Chytneš za kliku a zatáhneš. Nic. Dveře jsou zamčené. Kde je od nich klíč? Kde jen může být klíč?

Rozhlédneš se po šatně a při tom se natočíš celým tělem. Najednou se ozve pípnutí, po něm cvaknutí a světýlko zezelená. Na boku svého těla cítíš odpor, jak se tvé kalhoty otřeli o dveře, přesněji o panel blízko nich.

Heuréka, rozsvítilo se ti v hlavě další zelené světýlko. Ty karty ve tvé kapse museli aktivovat mechanismus dveří. Skvělé. bereš za kliku a otevíráš těžké dřevěné dveře. Za nimi se zdvihá schodiště osvětlené malou světelnou cedulí.

Zhluboka se nadechneš. Pak vstoupíš na první schod. A nyní stoupáš po schodech vzhůru.