Sklíčeně se zhroutíš na zem. Kde jsi se to ocitl? Jak je možné, že jsi se dostal sem? To jsi další oběť zrůd, které řídí tohle panoptikum?

Do tvých očí se tlačí neznámý pocit. Snad je to pláč.

Roboti, kteří se prvně otočili tvým směrem, nyní pomalu přicházejí. Emoce ve tvé tváři jim prozrazují, že je něco v nepořádku.

Když se tě první dotkne, vyvolá to v tobě paniku. Co po tobě chtějí? Určitě jim jde o tvé tělo!

Odstrčíš robota a ten zavrávorá. Obratně vyrovná vychýlení svého těžiště a ztuhne v pozici, která je pro člověka velmi nepřirozená. Druhý robot tě pevně uchytí za rameno, až ti jím projede záchvěv bolesti. Pokusíš se do něj udeřit pěstí, ale jako bys bušil do zdi. Mezitím se první robot znovu aktivuje a uchopí tě za druhé rameno. ocitl jsi se v ocelovém sevření. Roboti tě tlačí k zemi. Ještě stihneš zahlédnout, jak přicházejí další roboti. Cítíš, jak tě na různých místech svírají pevné ruce.

Roboti tě zvedou ze země a ty vidíš, jak tě odnášejí do chodby. Poznáváš cestu, kterou jsi ušel sám. A když tě nakonec ukládají do cely, se zděšením zjišťuješ, že je to ta samá, ve které tvá pouť začala.

Když se zabouchnou dveře a ty slyšíš zapadnout západku zámku, uvědomuješ si, že druhou šanci na útěk již nedostaneš. Skončil jsi zde na věčnost, nebo alespoň do konce svého života. A to může trvat dlouho, nebo krátce. Záleží na tom, kdy bude potřeba tvého těla pro někoho jiného.