Cela je skutečně naprosto totožná s tou tvou. Klidně by to i mohla být ona. Kdyby jen uprostřed nestál ten žebřík. Možná sem někdo přišel a postavil tu ten žebřík, zatímco jsi bloudil v chodbách.

Je to sice nepravděpodobné, protože jsi zatím moc lidí ani robotů nepotkal. Nejspíš je tohle docela opuštěný komplex, kde chudáci roboti zůstali pracovat v nekonečných smyčkách, ale naprosto zapomenutí a bezvýznamní.

Dotkneš se žebříku nejdříve opatrně, vždyť ani nevíš, co máš čekat. Nic se nestalo. Tak jím zalomcuješ a zjistíš, že je docela stabilní. Ale proč tu je? To nejlépe zjistíš tím, že na něj vylezeš. Opatrně stoupáš po příčkách vzhůru a již z poloviny žebříku vidíš, že ve stropě je nějaká díra. jeden ze stropních panelů je odsunutý a za ním se skrývá jen černo černá tma.

Potlačíš svůj přirozený strach z neznáma a pomalu vsuneš hlavu do otvoru ve stropě. Dlouho zíráš do tmy, než si tvé oči přivyknou. Po chvíli se ze tmy začnou nořit obrysy různých objektů, dráty a trubky. Zíráš do servisního tunelu.

To může být konečně cesta ven z bludiště, říkáš si, když se soukáš dovnitř.