Tvé prsty se změní v deset malých kladívek, které s pronikavou přesností klepají na obrazovku oživeného zařízení. Systém se pod tvýma rukama mění v otevřenou knihu, ve které se ti s překvapivou lehkostí daří číst.

Otevíráš jeden adresář po druhém a hledáš nějaké informace, které by ti prozradili něco o tom, co se to tu děje, anebo alespoň místo tvého záhadného a zřejmě nedobrovolného pobytu. Jenže všechna data se zdají být upravená, nebo alespoň nesmyslná či neurčitá.

Jsi tak zabraný do průzkumu elektronické knihy, že si až pozdě všimneš dusotu těžkých bot v chodbě. Zpanikaříš! Z této místnosti vede jen jeden východ, a to přímo do náruče někoho tam venku. A ten někdo není sám, je jich celá armáda.

Rychle vstáváš od obrazovky a vybíháš na chodbu. Snad to ještě stihneš do nějaké boční chodby či výklenku, kde by ses mohl schovat. Ale bohužel už je pozdě. Jen co opustíš místnost, vrazíš do zpocených svalnatých těl. Jsou jako povodeň, zcela tě pohltí. zasypávají tě ranami z obušku, a přitom na tebe štěkají všechna ta nesmyslná označení, nadávky a jména, která ani neznáš.

Krátce před tím, než ztratíš vědomí, si uvědomíš, že tohle je konec. Nezjistil jsi zhola nic a už asi nezjistíš. Tvůj konec bude pro svět záhadou, jako je tohle všechno pro tebe.