Výraz v mužově tváři se pomalu proměňuje. Tomuhle nevěřil, že se někdy stane. Vážný výraz vystřídal úsměv. Tentokrát však ne šílený. Ale úsměv upřímný a vlastně i vřelý.

A nyní ti děkuje. S úsměvem ti děkuje a napřahuje pravici. protáhneš ruku malým otvorem na jídlo a uchopíš jeho ruku stiskem, který může stvrzovat nové přátelství.

Jenže muž tvou ruku uchopí velmi tvrdě, přitáhne tě až k otvoru a výraz jeho tváře se promění ještě jednou. A když muž promluví, máš pocit, jako by mu z úst vycházely jen slova obalená v pilinách. Upozorňuje tě, že tohle nic nemění. Že ta nenávist, kterou má uvnitř sebe se nedá uhasit. Ale protože si váží tvé ochoty se omluvit, i když to pořád na věci nic nemění, tak ti přeci jen pomůže. A to všechno pro to, abys napravil to, co se tu děje. To, co jsi ty sám způsobil.

Pak se rozkřičí a začne strašlivě vyvádět. Pustí tvou ruku a odstrčí tě. Ukáže ti, ať se schováš ve stínech a znovu začne křičet.

Uděláš, jak říká a schováš se ve stínu u stěny jen kousek od jeho cely. Po chvíli se chodbou ozve dusot těžkých bot a chvíli po něm sena konci chodby objeví silueta strážného. Bez váhání zamíří k cele, ze které se stále ozývá křik muže. A nyní ti konečně dochází, co se tu odehrává.

Strážný obuškem několikrát zabuší na dveře. Jenže muž uvnitř křičí pořád. A tak strážný zakřičí taky. Muž křičí, strážný křičí a tebe si nikdo nevšímá. Opatrně vykročíš ke strážnému, který se nyní snaží rukou přes malý jídelní otvor obuškem udeřit muže za dveřmi.

Prudce přitiskneš strážného na dveře. Muž v cele se mu pověsí na ruku až uslyšíš křupnutí. Strážný vykřikne a svalí se na zem, ale stále visí za ruku v otvoru. Není to hezký pohled. Vrhneš se na strážného, ale ne proto, abys ho dodělal, ale abys našel klíče od zámku. Brzy v ruce třímáš svazek a odemykáš celu. Ale reakce muže uvnitř tebe znovu překvapí. že prý nikam nejde, že tady je v bezpečí a že možná dostane výprask, ale aspoň bude žít. Ty máš podle něj utéct a všechno napravit. On tu bude čekat.

A tak utíkáš chodbou. Za tebou se postupně vzdaluje do tmy naříkání zraněného strážného a smích staršího muže, který dobrovolně zůstal uvězněn.

Doběhneš do velké kruhovité místnosti, tam po schodech k mřížím a srdce se ti trochu uklidní, až když se ten správný klíč otočí v zámku. Dokázal jsi to, jsi venku. Jenže co teď?