Tak jsi se nerozčílil už dlouho. Úplně jsi zapomněl na bolest těla, zapomněl jsi na to divné místo, zapomněl jsi na úplně všechno. Slova z tebe vycházela úplně sama. Přímo jsi chrlil všemožné nadávky a urážky.

Nyní stojíš a těžce oddechuješ. Muž uvnitř cely se už zase šíleně směje. Co je tohle za místo? Blázinec? Vězení pro šílence? Pokud ano, ty jsi král všech bláznů.

Zoufale se svezeš k patě dveřím a snažíš se trochu uklidnit. Nedaří se ti to.

Ale muž uvnitř se asi skutečně zbláznil. Jeho frenetický smích se změnil v jakési breptání. Jako by náhodná slova spojoval s pouhými skřeky. fascinovaně posloucháš a nevěříš svým uším. Muž vypráví podivný příběh slovy i jakousi hatmatilkou.

Postupně zjišťuješ, že on je tu architekt. Že on je tu odpovědný za stavbu celého podzemí. Za nespočet chodeb, které jsou různě propojené a vedou na neuvěřitelná místa. A že každou noc slyší šplouchání vody ze zatopeného tunelu o úroveň níž. Ten že je napojený na studny a propusti ve všech patrech. Je to jeho geniální dílo, které přivádí vodu do všech částí panství.

Uvažuješ, zda je to mumlání šílence, nebo jestli se v tom skrývají střípky pravdy. proto se stále v sedě ptáš muže za dveřmi, kde je nejbližší studna. Odpovídá zmateně, ale podaří se ti rozklíčovat, že nejbližší studna je až v patře nad vámi v kuchyni. Ale že tady kousek se skrývá u země výklenek s propustí, která by měla odvádět případnou vodu pryč z tunelů.

Okamžitě se zvedáš na nohy. Trudnomyslnost je ta tam. Vydáváš se na cestu a každý krok pečlivě zkoumáš nohou spodní část zdi. A skutečně na jednom místě asi tak padesát kroků od dveří vězeňské cely se zeď u země jaksi ztrácí.

Klekáš si na čtyři a rukama prozkoumáváš výklenek. Není moc vysoký ani hluboký, ale člověk hubené postavy by se jím mohl protáhnout. Zkoušíš to a tvé tělo při tom dost trpí. Odíráš si špinavou, unavenou a přecitlivělou pokožku o cihly i o udusanou hlínu.

Nakonec se ti podařilo se protáhnout. A téměř okamžitě ztrácíš pevnou půdu pod nohama. Hlava se ti zamotá, a nakonec tě pohltí chladivá tekutina. Voda se nad tebou uzavře, ale stejně tak tě pomaličku nadnáší a znovu vynese na hladinu. Směješ se, a přitom bolestivými pohyby udržuješ své tělo v pohybu.

Proud tě unáší, ty sice nevíš kam, ale pořád je to lepší než být uvězněn v temné cele.