Strážného překvapí tvůj úder. Svalí se na zem zřetelně vyvedený nejen z míry, ale i z rovnováhy. Vrhneš se na něj a zasypáváš ho jednou ranou za druhou. kde se v tobě bere tolik zlosti? Kde se v tobě bere tolik síly? Tvé tělo jede už jen na zlomek původní energie, zlomek původní síly.

Možná proto se tvé údery zcela míjejí účinkem. Strážný stejně většinu z nich vyblokoval svými chrániči. Zbytek ran dopadl zřejmě neškodně na napřažené ruce v obranném gestu.

Obratným pohybem tě strážný setřese a vaše role se najednou vymění. Ležíš na zemi a marně se snažíš rukama bránit dopadajícímu obuchu. Jedna z ran tě zasáhne skutečně nepříjemně. Dutý zvuk vyplní tvou hlavu, než upadneš do bezvědomí, pohlédneš na nehybné tělo staršího muže. Pak si konečně dovolíš ten luxus to vzdát.

Probudí tě dunění krve ve tvé hlavě. Otevřeš oči a ihned se ti zalijí slzami marnosti a beznaděje. Ležíš spoutaný v té cele, ze které jsi utekl. Nebo možná je to nějaká jiná. Nakonec je to jedno. Shniješ tu a až ten čas přijde, každému to bude jedno.