Betonová podlaha působí příjemně a stabilně. Opak je ale pravdou. S prvním krokem na schodišti se sepne tichý alarm. Nemáš o tom nejmenší ponětí. Dokud neuslyšíš hlasy, které se k tobě blíží z druhého konce schodiště.

Jsou tu velmi rychle, pomyslíš si, když utíkáš zpět do řídící místnosti. V půlce tvého útěku tě ale dostihnou dvě malé šipky napuštěné elektřinou. Taser ti pošle do těla dávku voltů, která ochromí zádové svalstvo. Křeč tě utne v klusu jako by ses náhle proměnil v kámen. Upadneš na zem a slyšíš, jak se k tobě blíží uniformovaní strážní.

První dopad obušku vydá dutou ránu. Tělo vyšle varovný signál, ale paralyzované svalstvo není schopné zaujmout obrannou pozici. A tak dopadá jedna rána za druhou, dokud neztratíš vědomí. Když se ti vědomí vrátí, ty otevíráš oči a panika přebírá velení tvé hlavě. Nacházíš se v cele. Přesně v takové, ze které jsi uprchl před pár hodinami, nebo možná minutami? Okamžitě se zvedáš a celou vahou těla narážíš na dveře. Ty už ale nejsou otevřené. Bušíš svými pěstmi, dokud je necítíš. Jenže tvé rány nikdo neslyší.