Nemůžeš si pomoci, ale tvou pozornost nejvíce láká stroj uprostřed místnosti. Ta je tak obrovská, že jeho význam zkrátka musí být důležitý.

Roboti kolem stroje tančí dokonale synchronizovaný tanec. Jejich pohyby jsou přímo hypnotické a vše podporují jejich lesklá stříbrná těla.

Vykročíš sebevědomě přímo ke stroji. Roboti, které jsi potkal v chodbě ti nijak neublížili, tak nyní sázíš vše na jednu kartu. Vnitřně věříš, že to není chyba.

A skutečně. Roboti, kterým vstoupíš do cesty se zastaví, aby ti umožnili projít. Jejich nehybné obličeje se za tebou ani neotočí. Přesto věříš, že jejich dokonalý zrak sleduje každý tvůj krok. Ihned se však dávají do práce, jakmile ustoupíš z jejich cesty.

Stroj se zdá čím dál tím větší, čím blíže k němu jsi. Sálá z něho velké teplo. Cítíš narůstající elektřinu ve vzduchu. A také se vzduch naplňuje jakýmsi duněním, velmi jemným, ale zřetelným.

Stěny stroje se zdvihají vysoko do vzduchu až téměř ke stropu haly. U podlahy jsou všechny hrany ostré, ale s výškou se zaoblují a stroj tak připomíná vlnu, která teče přes blok domů. Účel stroje ale stále zůstává záhadou.

Obcházíš stroj velkým obloukem, vstupuješ do cesty mnoha robotům a stále méně se soustředíš na svoje bezpečí. Teplo a hluk stroje se zvyšují každým krokem, který urazíš směrem k němu. Statická elektřina ve vzduchu ti ježí vlasy a zdvihá chlupy na předloktích.

Konečně se před tebou otevírá druhá strana, doposud skrytá za vysokými stěnami stroje samotného. Spatříš velkou pojízdnou plošinu, která vychází ze středu podivného kolosu. Po plošině vyjíždí ze stroje krabice, které roboti na této straně skládají do hromad u vzdálené stěny haly.

Přejdeš až ke krabicím a rozhodneš se odklopit víko.

Láká tě prozkoumat blíže plošina, a tak se vydáš směrem, odkud po plošině vyjíždí krabice.