Krabice vyskládané do různě vysokých hromad tě nechávají chladným. Obvykle tudy cesta nevede. Ale nějak se sem musely dostat a ty prostě odmítáš věřit tomu, že sem všechny ty bedny někdo nosí.

Postupuješ metodicky podél stěny a náhodně proklepáváš cihly, taháš za stojany na louče a všemožně zkoušíš najít něco jako dveře. Ale nemáš žádné štěstí. Zeď je pevná jako skála a kovové stojany se ani nehnou.

Když už se to chystáš vzdát, napadne tě spásná myšlenka. Proč by někdo stavěl tajnou chodbu se schodištěm, když může postavit jen propadlo a všechny ty bedny sem spouštět po laně ze stropu.

Obrátíš svůj pohled ke stropu, ale ihned vidíš, že to bude marné. Dřevěné obložení stropu je osázené háky a řetězy, na kterých visí značné množství sušeného masa a balíčků s kořením. Náhodně tahat za jednotlivé řetězy se zdá být jediná možnost. A co když to nevyjde? Co když mineš ten jediný, který bytě odsud mohl dostat? Štěstí je vrtkavá milenka, která není zrovna stálá.

Než se tedy vrhneš do náhodného průzkumu, rozhodneš se pro takový myšlenkový experiment. Zkusíš zapojit logiku a své sice ještě stále mlhou zastřené znalosti k tomu, abys objevil ideální polohu pro padací dveře.

V měsíčním světle to nebude zrovna jednoduché. Skloníš se k zemi a zkusíš najít místo, kde se koncentrují všechny stopy v hlíně a písku na zemi. Objevíš změť stop, ale nevíš, jestli náhodou nejsou tvoje vlastní. Pak se přesuneš ke stropu a snažíš se spatřit různé nerovnosti dřevěného bednění. A skutečně po dlouhých minutách namáhavého hledání nalezneš na místě, odkud se rozbíhá velké množství stop, také ošoupaná prkna na stropě.

Nyní už jen zkoušíš svůj původní plán, tahat za řetězy. A nakonec se jeden z řetězů skutečně pohne. Dřevěná padací dvířka ve stropě se s rachotem otevřou. Ale výtah nepřijel. Samozřejmě ho musí nějaký mechanismus uvádět v chod a tím jsou nejčastěji paže někoho nahoře. Na to teď nemůžeš spoléhat a vlastně ani trochu nechceš.

V šachtě ale musí vést nějaká lana po kterých se plošina výtahu pohybuje. Zkusíš párkrát vyskočit a nahmátnout je poslepu. Pak se rozmyslíš a vezmeš jedno dlouhé víko a zkusíš jím chvíli máchat v šachtě, dokud na tebe nevypadne lano, které bylo původně smotané na háčku na boku šachty.

Usměješ se, protože tohle je teprve skutečná cesta ven.

Vrhneš se na lano jako hladový pes a začneš šplhat.

Nejdříve si sáhneš do krabice, ze které si sundal víko a hrstí mouky si pomoučíš unavené dlaně. Pak se pověsíš na lano a začneš šplhat.