Ventily trčí z trubek jako větrné mlýny na holandských planinách. Pod některými visí cedulky s rozpitými popisy, které jsou dnes již nečitelné. U některých popis dokonce chybí. Ty nejstarší trubky mají ve svých těžkých litinových tělech vyražená čísla a písmena, kterým ale nerozumíš. Je tedy zcela jasné, že nejsi technikem ani údržbářem.

Pokusíš se zatočit několika menšími ventily a překvapí tě, jak jdou snadno. Někdo se tu o ně hezky stará. Závity ventilů jsou namazané. Bublání vody, které tlumeně vychází z trubek se ozve trochu hlasitěji. nerozeznáš však, jestli se skutečně něco stalo.

Otočíš všemi malými ventily doleva v domnění, že tím vodu vypneš. Pak přesuneš svou pozornost k větším ventilům. Chytneš první a pokusíš se jím zatočit. Marně! Ventil se nepohne ani o půl otáčky. Vnitřně cítíš, že je ale důležité ventil uzavřít. A to nejméně už jen proto, že tě ventil pokořil. Vzdoruje tvé vůli!

Pověsíš se na ventil vahou celého těla. Ventil se s vrzáním roztočí. Nejdříve pomalu a pak jako kolovrátek. To asi malá vrstva rzi povolila pod vahou tvého nalomeného těla.

Hučení vody se rázem ztišilo. Podařilo se ti přerušit proud vody. Ale kam a komu? To jsou zatím neznámé, které visí ve vzduchu.

Utřeš si umazané a vlhké ruce do kombinézy. Pak se rozhlédneš a zjistíš, že jsi vyčerpal všechny možnosti, které tato malá místnost nabízí. S vrtkavým pocitem sebeuspokojení vstupuješ do malé chodby za technickou místností.C11a