Kovové zábradlí zazvonilo, jak jsi na něj došlápl. Přeručkoval jsi kousek po zábradlí, abys dosáhl na další příčky horního schodiště. Svaly se ti napínají, jak se snažíš přitahovat. Zjišťuješ, že jsi docela dobře rostlý a zdatný sportovec. I když tě svaly již bolely, nevnímáš jejich stížnosti a pokračuješ v ručkování.

Chvíli lituješ svého rozhodnutí a v silných chvilkách se dokonce dokážeš usmát. Kdyby tě totiž někdo pozoroval, smál by se také. Jako malý kluk ručkuješ po schodišti a lezeš po zábradlí.

Když zdoláš dvoje schodiště, objeví se před tebou další malá plošinka a za ní dveře, které vedou přímo k bazénu. Nechce se ti šlapat na podlahu, a tak se rozhodneš k riskantnímu kroku. Odrazíš se od zábradlí a rukama rozrazíš dveře. Dveře se rozletí, ty proletíš do rozlehlé místnosti, a dveře se za tebou s ránou zabouchnou. Měl jsi štěstí, že nebyly zamčené. Pak by ses asi roplácnul nejdříve o dveře, pak i o podlahu.

Postavíš se na nohy. Cítíš bolavá kolena, která jsi si nepříjemně narazil při svém akrobatickém kousku nevalného provedení. nacházíš se nyní v místnosti s bazénem. Ta je velká a kachličkovaná, přesto dyzajnově příjemná. Před sebou vidíš vchod do šaten a u vzdálené stěny rozpoznáváš skleněné vstupní dveře.

Vchod do sprch a šaten tě magicky přitahuje.

Vyrazíš ke skleněnému vchodu, protože to je přeci jasná cesta ven.