Slyšíš svůj vlastní dech jako dunění raněného medvěda, kterého štve smečka loveckých psů. Dunění srdce ti rozechvívá celý hrudník. Pleskot tvých bosých šlépějí o hliněnou podlahu se odráží od cihlových stěn, míchá se s ozvěnou šlápot utíkajícího muže, a ty tak ztrácíš představu o tom, jak je daleko.

Náhle se chodba rozšíří a zalije světlem. Dostali jste se až na její konec. Vběhli jste do místnosti kulatého půdorysu. Ještě si stačíš všimnout, že po tvé levé ruce je schodiště vedoucí k mřížím vysoko nad vašimi hlavami. Tohle musí být cesta ven. A je hlídaná!

Utíkající muž vběhl přímo doprostřed a teď tu zmateně pobíhá. Přímo před ním se ze svého místa zvedá těžce ozbrojený strážný. Muž nemá kam by utekl, ale snaží se. Zmateně pobíhá z místa na místo jako slepice vystrašená liškou.

Strážný na něho něco křičí, ale muž nereaguje. Vidíš, jak se strážný napřahuje svým obuchem. Muž si ještě stihne zakrýt hlavu, ale rána dopadla tvrdě přímo na jeho ruce.

Využiješ příležitosti, že se strážný plně věnuje bití a nebytí muže, a vší silou do strážného udeříš.

Zaváháš vystrašený tvrdými údery, které dopadají na hlavu schouleného muže.