Vykročíš do chodby. O nějakém sebevědomí se vůbec nedá mluvit. Krok to byl spíše opatrný. Ale není se čemu divit. Paměť máš jako rozbité zrcadlo. začíná se plnit obrazy, ale každý ukazuje jen střípek něčeho, co ti zatím nedává žádný smysl. A tak opatrnosti není nazbyt.
Ovane tě studený vzduch a vlhkost vzduchu znatelně poklesne. Je to osvěžující. Snad ti to pomůže se brzy oklepat a dát dohromady. Na své pravé tváři cítíš proud studeného vzduchu. Z levé strany chodby však přichází více světa, zdá se.
Když se však pozorně rozhlédneš, to, co se zdálo jako výklenek přímo před tebou, je další chodba. Sice menší a užší, ale znatelně průchozí.
Vydáš se směrem, odkud vane čerstvý chladný vzduch.
Raději zůstaneš v bezpečí tmy a vydáš se prozkoumat úzkou chodbu.